František Jiroudek

František Jiroudek
Narození	17. února 1914; Lhota ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. června 1991 (ve věku 77 let); Praha ; Československo
Povolání	pedagog, malíř, učitel, grafik, ilustrátor, scénograf a umělecký pedagog
Manžel(ka)	Kamila Jiroudková (1915–1976)
Ocenění	národní umělec (1976); zasloužilý umělec; Státní cena Klementa Gottwalda
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

František Jiroudek (17. února 1914 Lhota u Semil^[1] – 15. června 1991 Praha) byl český malíř, grafik, scénický výtvarník a vysokoškolský pedagog.

Život

Narodil se ve Lhotě u Semil, ale již roku 1920 se rodina se služebním přeložením otce přestěhovala na Slovensko, na Spiš a později do Liptova. Po maturitě studoval v letech 1934-1935 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, krátce na ČVUT, odkud odešel na Akademii výtvarných umění, kde v letech 1935–1939 studoval malířství v ateliéru profesora Williho Nowaka, který se stal jeho celoživotním přítelem. Roku 1937 byly tři jeho školní práce vybrány na přehlídku československého umění v Neapoli.

Jako malíř debutoval v roce 1940 se skupinou Sedm v říjnu, s níž vystavoval i později. Zprvu se věnoval portrétu, aktu, figurálním kompozicím i krajinomalbě. V roce 1941 byl přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes.

Za druhé světové války po otcově smrti v letech 1940–1942 žil s matkou v Ostravě, kde se věnoval scénickým a kostýmním návrhům pro divadlo. Vytvořil též několik obrazů z divadelního života a divadelních tragédií. Po válce do jeho díla pronikl vliv barevnosti a dramatické kompozice krajin postimpresionisty Pierra Bonnarda. Jiroudek se začal specializovat na krajinomalbu velkých formátů, u které zůstal v dalších obdobích svého dlouhého tvůrčího života.

V 60. až 80. letech 20. století vytvořil několik desítek monumentálních maleb, krajinomaleb i figurálních kompozic, které vystavoval na souborných výstavách: v roce 1971 v Praze v Galerii Václava Špály, v roce 1974 na zámku v Mělníku a v roce 1975 v Severočeské galerii v Litoměřicích.

Od roku 1954 s manželkou, překladatelkou Kamilou Jiroudkovou (1915–1976) žil a tvořil také v Malém Liběchově na Mělnicku, ve viničním domku nad vinicí Trojslava.^[2] V letech 1981–1991 měl stálou expozici svého díla ve velkém sále 2. patra zámku v Mělníku, ta symbolicky skončila s jeho smrtí a s restitucí zámku v roce 1991.

Dílo

Svými díly je zastoupen v Českém muzeu výtvarného umění v Praze, v Galerii hl. m. Prahy, v Národní galerii v Praze, v několika českých krajských či oblastních galeriích, v Ermitáži v Petrohradu, v Puškinově muzeu v Moskvě, v Albertinu v Drážďanech, v Národní galerii v Sofii, na radnici města Lyngby v Dánsku, v galerii umění v Torontu.

Pedagog

Od roku 1961 byl na Akademii výtvarných umění asistentem v ateliéru přípravné malby, od roku 1962 docentem a posléze profesorem. Vedl ateliér figurální malby a krajinomalby. V letech 1970–1976 zastával také funkci rektora. Jeho ateliérem v letech 1962–1976 prošlo 45 žáků, mezi absolventy patřili Petr Šmaha, Rudolf Riedelbauch, František Hodonský, Josef Steklý, Vladimír Gebauer, Dalibor Říhánek, Marie Blabolilová, Jan Grimm, Miloslav Koval, Jiří Sozanský, Miloš Lang, Jan Jüngling, Václav Špale, Jiří Peca, Vladimír Buchtík, Jiří Salaba, Michal Ranný či Eva Tomková.^[3]-

V letech 1982–1987 vykonával funkci místopředsedy SČSVU a SČVU.

Oceňovaný postoj

Byl levicově angažován. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.^[4] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[5] Později podepsal prokomunistickou výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[6] V lednu 1977 podpořil stávající režim podpisem Anticharty. Za své postoje byl režimem oceňován.

Ocenění

1963 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
1964 – zasloužilý umělec
1976 – národní umělec^[7]
1978 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda^[8]
1979 – Řád práce
1984 – Řád Vítězného února ^[9]

Odkazy

Reference

↑ https://cs.isabart.org/person/82
↑ KILIÁN Jan, Dějiny Liběchova. Liběchov 2011
↑ KOTALÍK, Jiří: Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799-1979). AVU a NG Praha 1979, s. 74, 117-118
↑ Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1
↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
↑ Kulturní pracovníci v rozhodující chvíli: Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-04]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
↑ Noví národní umělci. Rudé právo. 5. 5. 1976, s. 5. Dostupné online.
↑ Malířské hymny o rodné zemi. Rudé právo. 14. 6. 1978, s. 5. Dostupné online.
↑ Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 13.

Literatura

BERKA, Čestmír. František Jiroudek. Praha: Odeon, 1980. (Umělecké profily).
KOTALÍK, Jiří. František Jiroudek. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959. (Současné profily).
Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. (A-M), Anděla Horová (editorka). Academia Praha 1995, s. 325 (autor hesla Jan Poš).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jiroudek na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Jiroudek

[1] ttps://cs.isabart.org/person/82

[2] KILIÁN Jan, Dějiny Liběchova. Liběchov 2011

[3] KOTALÍK, Jiří: Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799-1979). AVU a NG Praha 1979, s. 74, 117-118

[4] Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1

[5] KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.

[6] Kulturní pracovníci v rozhodující chvíli: Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-04]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.

[7] Noví národní umělci. Rudé právo. 5. 5. 1976, s. 5. Dostupné online.

[8] Malířské hymny o rodné zemi. Rudé právo. 14. 6. 1978, s. 5. Dostupné online.

[9] Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 13.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]