Stanislav Kolíbal
| Prof. Akad. soch. Stanislav Kolíbal | |
|---|---|
.jpg) Stanislav Kolíbal (2025) | |
| Narození | 11. prosince 1925 (100 let) Orlová, Československo |
| Vzdělání | VŠUP v Praze Divadelní fakulta AMU |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | sochař a grafik, vysokoškolský pedagog |
| Manžel(ka) | Vlasta Prachatická |
| Děti | Markéta Prachatická Pavel Kolíbal |
| Hnutí | UB 12 |
| Ocenění | Cena Michala Ranného (2003) medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} II. stupeň (2005)Čestné občanství hlavního města Prahy |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stanislav Kolíbal (* 11. prosince 1925 Orlová) je český sochař, malíř, scénograf, ilustrátor a pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1945–1951 vystudoval VŠUP v Praze, jeho profesorem byl Antonín Strnadel. V letech 1951–1954 studoval scénografii u prof. František Tröstera na DAMU v Praze. Zde také působil do roku 1959 jako pedagog. Od roku 1954 je členem Umělecké besedy. Mezi léty 1960 a 1970 byl členem umělecké skupiny UB 12, kterou spoluzakládal. Svá díla vystavoval od roku 1943, samostatně od roku 1949. Začínal jako malíř, ilustrátor, typograf a scénograf, v 60. letech začal dělat abstraktní prostorové objekty, kterým se věnuje dosud. Grafickému designu se věnoval i v dalších létech.
V letech 1990–1993 vyučoval jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace[1]. V roce 2019 reprezentoval Českou republiku na Bienále moderního umění v Benátkách, zároveň spolupracoval s Národní galerií v Praze, pro niž připravil výstavu Ozvěny Benátského bienále[2].
Patří k významným představitelům českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce.
V prosinci 2025 oslavil 100. narozeniny.[3]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Dne 28. října 2005 převzal od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaile Za zásluhy.
- V roce 2008 se stal laureátem Ceny Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění.[4]
- Dne 4. září 2020 mu bylo v Pelléově vile uděleno starostou městské části Praha 6 Ondřejem Kolářem čestné občanství Prahy 6.[5][4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Mezi jeho monumentální díla patří trojrozměrné objekty a prostorové kompozice ze sádry, kovu či dřeva, například
- reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně
- Pankrácké předmostí Nuselského mostu
Zastoupení ve sbírkách (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Svými pracemi je zastoupen ve sbírkách tří desítek světových muzeí a galerií, včetně pařížského Louvru a Centre Pompidou, Metropolitního muzea a Brooklynského muzea v New Yorku, MUMOK ve Vídni, Muzeí v Bochumi, Grenoblu, Poitiers, Torontu, Budapešti nebo Lodži.
Zastoupení v českých sbírkách
[editovat | editovat zdroj]- Moravská galerie v Brně
- Museum Kampa, Praha
- Muzeum umění a designu Benešov
- Národní galerie Praha
- fond ARTEFIN
- Galerie Benedikta Rejta v Lounech
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]
Samostatné výstavy
[editovat | editovat zdroj]- Kolíbal – Osobnosti českého grafického designu, Muzeum umění a designu Benešov, 2003
- Stanislav Kolíbal: Knihy a stavby, Museum Kampa, 5. listopadu 2022 - 12. února 2023[6]
Skupinové výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[7]
- 2019 Doba plastová, Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek, Pardubice, 26. června – 6. října 2019[8][9]
- 2026 Stanislav Kolíbal. Vlasta Prachatická. Markéta Prachatická. / Sochy. Portréty. Ilustrace. Galerie Skleňák, Praha 6, 12. 3. - 24. 5. 2026.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přehled pedagogů AVU od roku 1990. www.avu.cz [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-31.
- ↑ https://www.ngprague.cz/udalost/256/ozveny-benatskeho-bienale-stanislav-kolibal
- ↑ HOREŠOVSKÁ, Markéta. K poctě stoletého malíře a sochaře Stanislava Kolíbala je výstava i na peroně metra. Novinky.cz [online]. Borgis, 2025-12-11 [cit. 2025-12-11]. Dostupné online.
- 1 2 Čestní občané 2020. Šestka (noviny městské části Praha 6). Praha 6: Úřad městské části Praha 6, 2020-10-01, s. 10, 11. Registrační číslo MK ČR: 13180.
- ↑ Čestné občanství Městské části Praha 6 [online]. Úřad městské části Praha 6, 2020-10 [cit. 2020-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Stanislav Kolíbal: Knihy a stavby • Museum Kampa [online]. [cit. 2022-10-23]. Dostupné online.
- ↑ GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Doba plastová [online]. Východočeská galerie v Pardubicích [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-20.
- ↑ Dobu plastovou nabídne galerie na zámku, Dům U Jonáše se na léto zavře. www.pardubickykraj.cz [online]. Pardubický kraj, 2019-06-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Stanislav Kolíbal. Vlasta Prachatická. Markéta Prachatická. / Sochy. Portréty. Ilustrace. | Praha 6. www.praha6.cz [online]. 2020-09-30 [cit. 2026-03-24]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 156-157
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001, díl V., (Ka–Kom), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2000, s. 323.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Kolíbal na Wikimedia Commons
- Osoba Stanislav Kolíbal ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Kolíbal
- Stanislav Kolíbal v informačním systému abART
- Stanislav Kolíbal, Výtvarnické konfese ČT 2, 2007, režie Petr Skala
- Artmix ČT 2, 2012, výstava v Jízdárně Pražského hradu
- ČRO Vltava 14.9.2012
- On-line výstava na Art for Good nový život výstav (Ateliery členů UB 12 a jejich portréty) Archivováno 27. 11. 2020 na Wayback Machine.
