Finové
| Finové Suomalaiset | |
|---|---|
      1. řada: Alvar Aalto • Teemu Selänne • Carl Mannerheim | |
| Populace | |
| 6 500 000 - 7 000 000 | |
 Finsko | 5 195 722 (2009)[1] |
 USA | 623 559 (2000)[2] |
 Švédsko | 446 134 (1999)[3] |
 Kanada | 131 040 (2006)[4] |
 Rusko | 34 050 (2002)[5] |
 Austrálie | 20 988 (2006)[6] |
 Německo | 16 000[zdroj?] |
 Estonsko | 11 837 (2000)[7] |
 Spojené království | 11 228 (2001)[8] |
 Norsko | 5 300[zdroj?] |
 Španělsko | 5 000[zdroj?] |
| Jazyk(y) | |
| finština, švédština | |
| Náboženství | |
| Luteránství (Finská církev), menšina vyznávajíci pravoslaví | |
| Příbuzné národy | |
| Estonci • Karelové | |
Finové jsou národ mluvící finsky, původně obývající Finsko. Podle kontextu mohou, ale nemusí zahrnovat jak finské Švédy (švédsky mluvící obyvatele Finska), tak švédské Finy (finsky mluvící emigranty žijící ve Švédsku). Kvenové (etničtí Finové v Norsku), Tornedalové (etničtí Finové v severním Švédsku) a luteránští Ingrijští Finové se obvykle mezi Finy zařazují, kdežto Karelové žijící v Rusku na východ od hranice s Finskem a další finické národy za Finy považovaní nejsou. Dále se mezi Finy nepočítají ve Finsku žijící Švédové nebo Rusové.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Stejně jako ostatní západouralské a baltofinské národy pocházejí Finové z oblasti mezi řekami Volha, Oka a Kama na území dnešního Ruska. V této oblasti se také utvářel genetický základ budoucích Finů.[9] Předkové Finů podnikli nejméně dvě výrazné migrační vlny směrem na západ. Nejprve se přesouvali proti proudu Dněpru a odtud k hornímu toku Západní Dviny, odkud se nakonec podél řeky přesunuli k Baltskému moři v období 1250–1000 př. n. l. Druhá migrační vlna přivedla hlavní skupinu předků Finů z oblasti Baltského moře na jihozápadní pobřeží Finska v 8. století př. n. l.[10][11]
Během přibližně 80–100 generací migrací se finština postupně proměňovala, ačkoli si zachovala své ugrofinské kořeny. V průběhu přesunů se měnila také hmotná kultura, avšak baltofinská kultura, která se utvářela na pobřeží Baltského moře, si trvale uchovávala své kořeny způsobem, jenž ji odlišoval od sousedních kultur.[10][11]
Finská hmotná kultura se v 6. a 7. století osamostatnila od širší baltofinské kultury a na přelomu 8. století se kultura kovových předmětů, která ve Finsku převládala, začala vyvíjet vlastním způsobem.[10][12] Přibližně toto období lze také považovat za dobu vzniku samostatného finského jazyka, ačkoli jeho prehistorie, podobně jako u ostatních baltofinských jazyků, sahá hluboko do minulosti.[12]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Programátor Linus Torvalds je tvůrcem jádra svobodného operačního systému Linux. Artturi Ilmari Virtanen získal Nobelovu cenu za chemii, Ragnar Granit za fyziologii. Významným astronomem, optikem a také esperantistou byl Yrjö Väisälä, astronomii se věnovala též Liisi Otermaová. Chemik Johan Gadolin objevil yttrium. Matematik Lars Ahlfors získal jako první v historii prestižní Fieldsovu medaili.
Nejslavnějším finským filozofem je Georg Henrik von Wright, představitel analytické filozofie. Jeho žákem byl Jaakko Hintikka. Ve vědecké folkloristice vynikl Antti Aarne, zejména díky své typologii pohádek.
Zakladatelem finského písemnictví a tvůrcem spisovné finštiny byl Mikael Agricola. Lingvista Elias Lönnrot sesbíral a sestavil soubor národních mýtů, pohádek a poezie nazvaný Kalevala. Styl Kalevaly se snažil napodobit básník Eino Leino. Aleksis Kivi napsal první významný finský román, Juhani Aho byl prvním finským profesionálním spisovatelem. Svými historickými romány posiloval národní vědomí Zachris Topelius, paradoxně ve švédštině. Pozici národního básníka drží Johan Ludvig Runeberg, ač psal rovněž švédsky, stejně jako asi nejvýznamnější avantgardní autorka Edith Södergranová. Ve 20. století došel uznání Väinö Linna, Bo Carpelan, avšak zdaleka nejznámějším finským spisovatelem ve světě se stal Mika Waltari, autor proslulého románu Egypťan Sinuhet. Frans Eemil Sillanpää získal Nobelovu cenu za literaturu. Ze současných autorů je ceněna Sofi Oksanenová či humorista Arto Paasilinna (Autobus sebevrahů aj.). Tove Janssonová byla významnou, byť švédsky píšící, finskou autorkou literatury pro děti.
Významným sochařem byl Wäinö Aaltonen. Malíř Akseli Gallen-Kallela se proslavil ilustracemi k výše zmíněné Kalevale. Gay kulturu silně ovlivnil svými erotickými kresbami Touko Laaksonen známý jako Tom of Finland.
Nejvýznamnějším finským architektem je Alvar Aalto. Klíčovými figurami byli rovněž Eero Saarinen a jeho otec Eliel Saarinen. Současnou finskou architekturu a také uměleckou krajinotvorbu reprezentuje Marco Casagrande.
Nejúspěšnějším filmovým režisérem je Aki Kaurismäki. Renny Harlin se prosadil jako režisér hollywoodských béčkových filmů, Mauritz Stiller kdysi objevil Gretu Garbo.
Nejslavnějším finským hudebním skladatelem je bez velkých pochyb Jean Sibelius. Z interpretů lze jmenovat dirigenta Esa-Pekku Salonena. V globální pop-music se prosadila rocková kapela HIM, s frontmanem Villem Valo ve svém čele, a skupina symfonického metalu Nightwish se zpěvačkou Tarjou Turunenovou. Na kombinaci vážné hudby a metalu vsadila i Apocalyptica. Lauri Ylönen vede také dosti úspěšnou kapelu The Rasmus. Známým finským hudebníkem je také kytarista Ben Granfelt, který působil ve skupinách Leningrad Cowboys, Wishbone Ash, Gringos Locos, Guitar Slingers a skupině Ben Granfelt Band. V roce 2023 se díky Eurovision song contest proslavil rapper a zpěvák Käärijä.
Za největší politickou osobnost svých dějin Finové považují Carla Gustafa Emila Mannerheima. Rozhodující osobností finského národního obrození v 19. století a tvůrcem koncepce moderního finského národa byl filozof Johan Vilhelm Snellman. Nositelem Nobelovy ceny za mír je diplomat a politik Martti Ahtisaari. Bojovnicí za práva žen byla Minna Canthová.
Cestovatel Adolf Erik Nordenskjöld jako první obeplul Euroasii.
Devět zlatých olympijských medailí vybojoval fenomenální meziválečný běžec Paavo Nurmi. Čtyři skokan na lyžích Matti Nykänen či běžec Lasse Virén, tři veslař Pertti Karppinen, pět rychlobruslař Clas Thunberg. Ve formuli 1 se prosadili Mika Häkkinen či Kimi Räikkönen. Nejslavnějšími finskými fotbalisty jsou Jari Litmanen a Sami Hyypiä. Řada Finů se proslavila v motorovém sportu. Mistry světa v rally závodech se stali Markku Alén, Ari Vatanen, Hannu Mikkola, Timo Salonen, Juha Kankkunen, Tommi Mäkinen a Marcus Grönholm. Asi nejslavnějším finským hokejistou je Teemu Selänne.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Finns na anglické Wikipedii.
- ↑ Statistics Finland, Population (2009). www.stat.fi [online]. [cit. 2011-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-11.
- ↑ Census 2000 Brief (USA)
- ↑ Ethnologue
- ↑ Statistics Canada. www12.statcan.ca [online]. [cit. 2011-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18.
- ↑ Sčítání lidu 2002 (Rusko) – 4.1. www.perepis2002.ru [online]. [cit. 2011-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07.
- ↑ Census 2006 (Australia). www.censusdata.abs.gov.au [online]. [cit. 2011-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-13.
- ↑ Sčítání lidu 2000, Estonsko (v okně „Ethnic nationalities“ vyberte „Finnish“ a na konci stránky klikněte na „Continue“). pub.stat.ee [online]. [cit. 26-08-2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-07-2011.
- ↑ BBC – Born Abroad, An immigration map of Britain
- ↑ LANG, Valter. Homo Fennicus – Itämerensuomalaisten etnohistoria. [s.l.]: Finnish Literature Society, 2020. ISBN 978-951-858-130-0. S. 253–255.
- 1 2 3 LANG, Valter. Homo Fennicus – Itämerensuomalaisten etnohistoria. [s.l.]: Finnish Literature Society, 2020. ISBN 978-951-858-130-0. S. 269.
- 1 2 LANG, Valter. Homo Fennicus – Itämerensuomalaisten etnohistoria. [s.l.]: Finnish Literature Society, 2020. ISBN 978-951-858-130-0. S. 275.
- 1 2 LANG, Valter. Homo Fennicus – Itämerensuomalaisten etnohistoria. [s.l.]: Finnish Literature Society, 2020. ISBN 978-951-858-130-0. S. 316–317.
