close
Přeskočit na obsah

Ronaldo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o brazilském fotbalistovi. Možná hledáte: Cristiano Ronaldo – portugalský fotbalista.
Ronaldo
Osobní informace
Celé jménoRonaldo Luiz Nazário de Lima
Datum narození18. září 1976 (49 let)
Místo narozeníRio de Janeiro, BrazílieBrazílie Brazílie
Výška183 cm
Hmotnost107kg
PřezdívkaO Fenômeno[1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Číslo dresu9
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1990–1993 Brazílie São Cristóvão
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1993–1994
1994–1996
1996–1997
1997–2002
2002–2007
2007–2008
2009–2011		Brazílie Cruzeiro
Nizozemsko PSV Eindhoven
Španělsko FC Barcelona
Itálie Inter Milán
Španělsko Real Madrid
Itálie AC Milán
Brazílie Corinthians		0140(13)
0460(44)
0370(34)
0680(49)
1270(83)
02000(9)
0310(22)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1993–1994
1996
1994–2011		Brazílie Brazílie U17
Brazílie Brazílie (Olympijská)
Brazílie Brazílie		220(22)
0800(6)
990(62)
Úspěchy
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1994 Brazílie
Stříbrná medaile 1998 Brazílie
Zlatá medaile 2002 Brazílie
Copa América
Stříbrná medaile 1995 Brazílie
Zlatá medaile 1997 Brazílie
Zlatá medaile 1999 Brazílie
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 1996 Brazílie (Olympijská)
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1997/1998 FC Inter Milán
Pohár PVP
Zlatá medaile 1996/1997 FC Barcelona
Konfederační pohár
Zlatá medaile 1997 Brazílie
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
1. španělská fotbalová liga
Zlatá medaile 2002/03 Real Madrid
Zlatá medaile 2006/07 Real Madrid
Další informace
Povolánífotbalista
Webwww.ronaldo.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ronaldo Luis Nazario de Lima, známý jako Ronaldo (* 18. září 1976, Bento Ribeiro), je bývalý brazilský fotbalový útočník. Kromě brazilského má i španělské občanství. Od roku 2018 je většinovým vlastníkem a prezidentem prvoligového španělského klubu Real Valladolid.[2]

Ronaldo začal svoji kariéru v brazilském Cruzeiru. V roce 1994 zamířil do Evropy, a to do nizozemského PSV Eindhoven. Transfer do španělské Barcelony roku 1996 z dvacetiletého Ronalda učinil nejdražšího přestupujícího fotbalistu. V roce 1997 přestoupil do Interu Milán za rekordní částku a stal se tak prvním hráčem od Diega Maradony, který byl součástí rekordního přestupu dvakrát. V Itálii strávil pět let, brzdila ho však zranění. V roce 2002 posílil Real Madrid hráčsky složený z hvězd zvaných „Galácticos“. V první sezóně 2002/03 získal mistrovský titul a setrval zde necelých pět let. V závěru kariéry si zahrál za AC Milán a Corinthians. V únoru 2011 oznámil ukončení kariéry ve 34 letech.[3]

Je přezdíván O Fenômeno („Fenomén“). Díky své rychlosti, schopnosti driblovat a střeleckým instinktům je Ronaldo obecně uznáván za jednoho z nejlepších hráčů v moderní historii fotbalu. Jeho slabinou byla dlouhodobá zranění. 2× vyhrál zlatý míč.

FIFA jej zvolila nejlepším fotbalistou v letech 1996, 1997 a 2002.[4] V Nizozemsku byl králem střelců nejvyšší ligové soutěže Eredivisie v roce 1995.[5] Ve Španělsku obdržel Trofeo Pichichi za největší počet nastřílených branek, konkrétně v letech 1997 a 2004.[6]

Od roku 1994 do roku 2011 reprezentoval národní tým Brazílie, odehrál za něj 98 utkání a vstřelil 62 gólů. Nepřekonal tak pouze Pelého, sám byl překonán Neymarem.[7] Zúčastnil se čtyř světových šampionátů, a to v letech 1994 (zlato), 1998 (stříbro), 2002 (zlato) a 2006 (čtvrtfinále). Na mistrovství v roce 2006 se stal nejlepším střelcem světových šampionátů v historii s 15 góly, roku 2014 jej ale překonal Miroslav Klose.[8] Na jihoamerickém turnaji Copa América se objevil třikrát v letech 1995 (stříbro), 1997 (zlato) a 1999 (zlato), přičemž roku 1999 byl nejlepším střelcem. Roku 1996 se účastnil fotbalového turnaje na Letních olympijských hrách v americké Atlantě, kde Brazilci vybojovali bronzové medaile.

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Cruzeiro (1993–1994)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo za Cruzeiro debutoval ve svých 16 letech a v premiérové sezóně vsítil 12 branek, pět z nich proti týmu Bahia.[8] V brazilské lize byl v tomto období známý jako „Ronaldinho“.[8]

PSV Eindhoven (1994–1996)

[editovat | editovat zdroj]

První sezóna (1994–1995)

[editovat | editovat zdroj]

První evropskou štací nadějného Brazilce se stal nizozemský PSV Eindhoven, v jehož dresu se už dříve prezentoval Romário. Mezi zájemci, kteří neuspěli, byly týmy jako Ajax, AC Milán a Juventus.[9] Trenér Aad de Mos jej nasadil od začátku do zápasu prvního kola ligy proti Vitesse a Ronaldo se odvděčil gólem ještě před desátou minutou. PSV v Arnhemu zvítězilo 4:2, u dvou gólů byl Luc Nilis.[10] Další zápas před domácími fanoušky na stadionu Philips otevřel skóre v první minutě. V průběhu přidal ještě druhý a zajistil vítězství 4:1 nad Go Ahead Eagles.[9] Na dubnovém pokoření Utrechtu 4:0 se podílel premiérovým hattrickem.[9]

Cesta Pohárem UEFA byla krátká, v 1. kole totiž Eindhoven vypadl s Leverkusenem. Zářijový zápas na půdě německého týmu přinesl porážku 4:5 a tři góly soupeřova Ulfa Kirstena. Mnozí však opěvovali výkon mladého 17letého Brazilce, který svůj výkon též korunoval hattrickem. Ronaldo se dostal do dalších šancí, proti byl však německý gólman Rüdiger Vollborn.[9]

Za sezónu nastřílel celkově 33 branek za 35 utkání. V nizozemské lize se počet jeho gólů zastavil na 30, stal se tak nejlepším střelcem. Mužstvo vybojovalo třetí příčku.

Druhá sezóna (1995–1996)

[editovat | editovat zdroj]

Nizozemská liga začala v srpnu, první Ronaldovy góly dorazily v září proti Heerenveenu (výhra 5:1) a Utrechtu (výhra 3:0). Proti každému z nich se prosadil dvakrát a jednu trefu zaznamenal další zápas proti Volendamu (výhra 5:0).[9][11] První kolo Poháru UEFA proti finskému MyPa ovládl celkově 5 góly, Eindhoven se po výsledcích 1:1 a 7:1 dostal do další části. V říjnu 1995 absentoval tři zápasy kvůli kolenu, vrátil se však a 18. listopadu dalšími třemi góly zničil De Graafschap (výhra 8:0).[12] Potíže s kolenem jej znovu dostihly v polovině prosince, chyběl až do dubna.[9] Eindhoven v závěru sezóny ztratil místo v čele tabulky ve prospěch Ajaxu. Ronaldo stihl zasáhnout už jen do předposledního zápasu proti Spartě Rotterdam (porážka 1:2), a to pouze na druhý poločas. Proti tomu samému soupeři nastoupil i ve finále domácího poháru v květnu 1996, to mužstvo Dicka Advocaata zvítězilo 5:2.[13]

Za sezónu zaznamenal 18 branek za 19 zápasů.

FC Barcelona (1996–1997)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo zamířil za částku 12,5 milionu liber (£) do Barcelony,[14] kterou vedl anglický trenér Bobby Robson. V srpnovém dvojutkání o nakonec získaný Španělský superpohár se Ronaldo prosadil už po šesti minutách, a to další gól a gólovou asistenci přidal.[15] Barcelona první zápas vyhrála 5:2.[16]

Soupeřem v rámci 10. kola La Ligy byla dne 26. října Valencia. Ronaldo poslal katalánské mužstvo do vedení po 15 minutách a ve 35. minutě vedení navýšil. Soupeř však po půli vyrovnal góly Ferreiry a Karpina. Poslední slovo měl ale mít Ronaldo, který ten večer překonal brankáře Zubizarretu potřetí.[15]

Během jednoho roku v Barceloně vstřelil 47 soutěžních gólů za 49 utkání.[17]

Inter Milán (1997–2002)

[editovat | editovat zdroj]

První sezóna (1997–1998)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo byl už ve svých 20 letech fotbalovou hvězdou, jejíž služby si za částku 32 milionu dolarů ($) zajistil Inter Milán pod vedením Massima Morattiho. Podepsal kontrakt na pět let.[18] Nově příchozí kouč Luigi Simoni Ronalda nasadil do úvodního utkání italské ligy proti Brescii, se kterou milánský klub vyhrál 2:1 díky gólům jiného debutanta, Álvara Recoby.[19] Úvodní šňůra dvanácti zápasů bez prohry se neobešla bez devíti Ronaldových branek. Po prohře s Udinese 0:1 se Inter na domácím hřišti utkal s Juventusem, kde Djorkaeff vstřelil jediný gól celého klání. Byl to Ronaldo, kdo mu asistoval nahrávkou poté, co se sám vyhnul dvojici obránců – Paolu Monterovi a Ciru Ferrarovi.[20] Průběhem sezóny přišla krize, po prohře s Parmou se ale Inter na jaře vzchopil a zaznamenal šest výher za sebou včetně té (3:0) proti AC Milán. Ronaldo se na ní podílel přesně mířeným lobem za záda gólmana Sebastiana Rossiho.[20] Souboj o titul mezi Interem a Juventusem se měl rozhodnout na Stadio delle Alpi. Juventus měl jednobodový náskok, do konce soutěže zbývaly čtyři zápasy. Turínští se dostali do vedení gólem Del Piera. Ronaldo se dvacet minut před koncem dostal do šance, byl však odstaven Markem Iulianem. Rozhodčí Piero Ceccarini penaltu nepískl a Inter padl.[20] Mistrovský titul vybojoval Juventus.

Cesta italským pohárem Coppa Italia skončila ve čtvrtfinále proti AC Milán. Naproti tomu v Poháru UEFA se zadařilo. Ve finále milánské mužstvo stanulo proti římskému Laziu, do kterého Ronaldo nastoupil po boku Zamorana. Zamorano a Zanetti poslali Inter do vedení 2:0, v 70. minutě výhru zpečetil sám Ronaldo poté, co překonal Marchegianiho.[20] Pro Inter to byl už třetí triumf v Poháru UEFA za posledních osm let.[21]

Třetí sezóna (1999–2000)

[editovat | editovat zdroj]

Třetí rok za Nerazzurri nastřílel pouze tři góly v Serii A, a to proti Piacenze, AC Milán a Lecce. Právě proti Lecce 21. listopadu 1999 si přivodil potíže se šlachou v pravém koleni a v 59. minutě musel střídat.[20] Inter Milán utkání vyhrál 6:0, na několik měsíců ale přišel o Ronalda.[22]

Podle všeho byl připraven na první zápas finále domácího poháru proti Laziu dne 12. dubna 2000. Ze střídačky přihlížel Simeoneho brance na 2:1 pro Římany, o několik minut později vkročil na trávník za Baggia.[23] Znovu se ale ozvalo pravé koleno, které Ronaldovi zabránilo zápas dohrát. Inter tedy podlehl 1:2 a v odvetě gól již nepadl.

Čtvrtá sezóna (2000–2001)

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo byl pro zranění nucen vynechat celou sezónu 2000/01, během které skončili „Černomodří“ v italské lize až pátí.

Pátá sezóna (2001–2002)

[editovat | editovat zdroj]

Po 21 měsících se Ronaldo dočkal návratu na hřiště – v půlce srpna si na 35 minut zahrál v jím organizovaném charitativním zápase proti šampionovi nigerijské ligy, týmu Enyimba (výhra 7:0). Při odchodu z trávníku dostal „standing ovation“ od 20 tisíc přihlížejících.[24] Prvním soutěžním zápasem po nucené přestávce byl souboj proti rumunskému Brașovu v rámci Pohár UEFA.[25]

Real Madrid (2002–2007)

[editovat | editovat zdroj]
Ronaldo ve dresu „Bílého baletu“

V srpnu 2002 se čerstvý mistr světa Ronaldo stal posilou Realu Madrid, který pod Florentinem Pérezem budoval hvězdný tým přezdívaný „Galácticos“. Madridskému celku se upsal na čtyři roky.[26] Přestupová částka činila 47 milionů eur.[27] Barcelona, rival Realu Madrid a jedno z předchozích angažmá Ronalda, se pokusila přestup narušit odklonem od nákupu útočníka Realu Morientese, která připravila madridský celek o očekávaný příjem. Real a Inter se nakonec dohodly.[28] La Liga poprvé poznala Ronalda 6. října. V průběhu druhého poločasu proti Alavés nahradil Gutiho a asi minutu poté přesně zacílil za gólmana Dutruela zvyšujíc na 3:1, když hrudníkem zpracoval balon od Roberta Carlose. Jeho druhý gól mu připravil McManaman, Real porazil baskický tým 5:2.[29] Proti AS Řím nasadil trenér Vicente del Bosque poprvé všech pět hvězdných fotbalistů (Zinédina Zidaneho, Luíse Figa, Raúla, Roberta Carlose a Ronalda) najednou. Páté utkání ve skupině Ligy mistrů ovšem Real 30. října doma prohrál 0:1.[30] Na další gól ve španělské lize čekal do listopadového zápasu s Rayo Vallecano, kde jednou trefou přispěl k vítězství 3:2.[31] Ve finále Interkontinentálního poháru 3. prosince otevřel skóre a pomohl vyhrát 2:0 nad Clubem Olimpia z Paraguaye. V utkání vítěze Ligy mistrů proti vítězi jihoamerického Poháru osvoboditelů obdržel cenu pro nejlepšího hráče.[32]

Před třetím skupinovým domácím zápasem Ligy mistrů proti Dortmundu ještě obhajující „Bílý balet“ nevyhrál. Na branku Jana Kollera ale reagovali Raúl a Ronaldo. Ten byl v zápase obzvlášť živý a měl šance vstřelil druhou branku, na Jense Lehmanna ale znovu nevyzrál.[33] Po remíze 1:1 na Signal Iduna Parku se Real postavil italskému AC Milán, proti němuž stanul Ronaldo za podpory Raúla, Zidaneho a Figa. Ve 12. minutě se dostal do kombinace s Raúlem a ten poslal madridské mužstvo do vedení. Raúl přidal ještě jeden gól a Ronalda střídající Guti třetí. Souboj velkoklubů skončil 3:1, za Milán skóroval Rivaldo.[34] Jediným gólem venkovního zápasu s Lokomotivem zařídil další cestu za obhajobou. V prvním zápase čtvrtfinále doma proti Manchesteru United vyšel střelecky naprázdno, přesto Real vyhrál 3:1. Ronaldo byl ve 20. minutě zastaven Wesleym Brownem, ale penaltu rozhodčí Anders Frisk nepískl.[35] První patnáctiminutovka na Old Trafford byla v režii Angličanů, poté se ale režie chopili Los Blancos a po ose Zidane–Guti se míč dostal k Brazilcovi, jenž nedal brankáři Barthezovi šanci.[36] Před poločasem srovnal van Nistelrooy, po něm vrátil Španělům vedení Ronaldo, který opět těžil z kombinace Zidana a Gutiho a z nepozornosti obránců Browna a O’Shey.[36] Ačkoli fotbalisté United opět srovnali, v 59. minutě Ronaldo opět přesně zakončil po další přihrávce Gutiho.[37] David Beckham sice otočil stav zápasu na 4:3 pro anglický tým, na postup přes Real to ale nestačilo.[36] Domácí semifinále s Juventusem odstartoval v útoku po boku Morientese. Ve 23. minutě prostřelil Buffona a otevřel skóre, jeho potíže s lýtkem ale přiměly trenéra del Bosqueho vystřídat jej. Juventus nakonec prohrál 1:2,[38] na domácí půdě ale Los Blancos vyřadil.

Proti Alavés 1. března 2003 vstřelil poprvé hattrick za Real a podpořil venkovní výhru 5:1.[39] V závěrečných dvou kolech Real Madrid vybojoval mistrovský titul na úkor Realu Sociedad, když obě utkání vyhrál a zaznamenal nejgólovější sezónu od roku 1997. Ronaldo vstřelil po dvou gólech jak Atlétiku Madrid, tak Athleticu Bilbao.[40][41]

Mezi střelci španělské La Ligy obsadil s 23 góly dělené druhé místo vedle Nihata Kahveciho za Royem Makaayem s 29 góly.

Druhá sezóna (2003–2004)

[editovat | editovat zdroj]

Mezi hvězdy Realu se zařadil David Beckham, s nímž spoluhráči absolvovali předsezónní turné v Asii. To pomohlo klubovým příjmům, negativně však ovlivnilo přípravu na sezónu.[28] Příslibem byla spolupráce Beckhama s Ronaldem na úvod sezóny.[42] Stejně jako v první sezóně byl jeho partnerem v útoku Raúl, jenž se více stahoval do středu pole a tvořil pro Ronalda prostor.[43] Ten svými góly táhl hvězdný tým a přibližoval se statistikám z doby v Barceloně nebo Interu, tedy 3 góly za 4 zápasy.[44]

Před začátkem ligy se obhajující Real střetl s Mallorcou o španělský superpohár. Brazilský útočník nastoupil do obou klání. Tři dny po prohře na Mallorce se střelecky prosadil v odvetě hrané 27. srpna 2003, v níž pomohl vyhrát 3:0.[45] O tři dny později Ronaldo skóroval proti Betisu a přiklonil na stranu svého klubu úvodní ligovou výhru 2:1.[46] Na podzim se dostal do střelecké formy, což prokázal například jednogólovým příspěvkem k výhře 7:2 nad Valladolidem v září, dvěma góly Espanyolu v říjnu nebo znovu dvěma góly proti Athleticu Bilbao v listopadu. V prosinci pomohl vyhrát na Mallorce gólem a ziskem penalty.[44] Postupu ze skupiny Ligy mistrů napomohl góly v obou utkáních proti Olympique Marseille.[47]

Proti Atlétiku Madrid 3. prosince vstřelil při domácí výhře 2:0 jeden z nejrychlejších gólů v historii klubu, když skóroval po 15 vteřinách.[48] Po přihrávce od Roberta Carlose zleva provedl výpad k soupeřově „vápnu“, naznačením střely zmátl Diega Simeoneho, a v něm přeloboval brankáře Germána Burgose.[49] Proti Barceloně 6. prosince navyšoval vedení při výhře 2:1, po dvaceti letech první výhra na katalánské půdě.[50] Na podzim v lize vynechal pouze Villarreal, kdy reprezentoval.[44] Závěrem roku skončil v anketě o nejlepšího fotbalistu roku podle FIFA třetí za spoluhráčem Zidanem a dalším Francouzem Henrym a rekordní čtvrté ocenění tudíž nezískal.[51]

Ronaldův gól vynesl bod, když se 18. ledna 2004 hrálo nerozhodně na půdě Betisu. Real se tak nadále přel s Valencií o čelo tabulky.[44] Začátkem března podepsal novou smlouvu zavazující ho v klubu do roku 2008.[52] Březen přinesl konec nadějí na treble, poté co tým ve stejný týden podlehl ve finále domácího poháru Zaragoze a v lize neuspěl proti Athleticu. Svěřenci trenéra Carlose Queiroze byli kritizováni, že jsou až příliš závislí na gólech Ronalda, jehož z obou utkání vyřadilo zranění.[53]

Ve čtvrtfinálovém utkání Ligy mistrů zvyšoval vedení při výhře 4:2 nad Monakem. Neproměněné šance z prvního utkání v konečném součtu chyběla,[54] neboť na začátku dubna Real s budoucím finalistou venku prohrál 1:3. Výkonnostní výpadek pokračoval domácí porážkou 0:3 proti Osasuně, po roce první na domácí půdě.[55] Ačkoli se Real nadále držel v čele tabulky, v závěru ligové sezóny prohrál ještě pětkrát a sesunul se na čtvrté místo.[56]

Po sezóně 2003/04 měl na svém kontě 25 branek za 32 utkání a získal tak svou druhou Trofeo Pichichi pro nejlepšího střelce La Ligy.[6] Britský expert na španělský fotbal Sid Lowe jej zařadil do své nejlepší jedenáctky sezóny.[57]

Třetí sezóna (2004–2005)

[editovat | editovat zdroj]

Projekt Galácticos pokračoval akvizicí anglického útočníka Michaela Owena, který dále rozšířil počet držitelů Zlatého míče v týmu. Ronaldo nadále setrvával v roli hrotového útočníka číslo jedna a tak nováček Owen, ikona Raúl a z hostování se navrátivší Morientes jeho pozici neohrozili. Pod taktovkou nového trenéra Josého Antonia Camacha se Realu nezdařil úvod sezóny, ačkoliv Ronaldo vstřelil jediný gól úvodního klání proti Mallorce.[58] Brazilský útočník neproměněnou penaltou nezabránil ligové porážce 0:1 s Espanyolem 18. září 2004.[59] Tři dny předtím Real podlehl Leverkusenu, což vedlo ke Camachově rezignaci. Ve třetím skupinovém utkání Ligy mistrů Ronaldo centroval na gól Owenovi, po jehož boku v útoku při výhře 1:0 proti Dynamu Kyjev nastoupil. Pod dočasným trenérem Marianem Garcíou Remónem se výsledky zlepšily, Ronaldo v lize vstřelil po dvou gólech Albacete (6:1) a Levante (5:0).[60][61] 20. listopadu však Real podlehl 0:3 Barceloně.[62] Proti Realu Sociedad 12. prosince otevíral skóre, když si zpracoval centr od Míchela Salgada, obtočil se kolem balónu a balón po odrazu od země z první trefil do sítě.[49] Zápas se však kvůli nahlášené bombě na domácím stadionu Santiago Bernabéu nedohrál.[63]

Do jarní části sezóny již Ronalda jako trenér vedl jeho krajan Vanderlei Luxemburgo. Proti Valencii 5. března 2005 ukončil střelecký „půst“ trvající 50 dní a pomohl tak k remíze 1:1. Znovu narazil na jednoho z nejlepších obránců světa Roberta Ayalu, s nímž se střetával již v Itálii. Proti tomuto klubu skóroval poosmé v osmém utkání.[64] Do březnové odvety osmifinále Ligy mistrů si tým nesl náskok 1:0 z předešlého zápasu. Ronaldo, který se předtím trefil při remíze s Valencií po osmi utkáních,[65] v úvodu trefil brankovou konstrukci. V prodlužovaném zápase byl vyloučen, poté co oplatil faul za tento incident rovněž vyloučenému Alessiu Tacchinardimu. Juventus zvítězil postupovým výsledkem 2:0.[66] Real tak v novodobém formátu Ligy mistrů zaznamenal svůj nejhorší výsledek.[67] Výhrou 4:2 proti Barceloně, na níž se Ronaldo 10. dubna 2005 podílel jedním gólem, Real zdramatizoval boj o titul,[68] v závěru však slavila Barcelona. Na rozdíl od jiných hvězd platil Ronaldo nadále za tahouna a v pozdější fázy sezóny si nově zahrál v tříčlenném útoku spolu s Raúlem a Owenem.[69] Pichichi neobhájil a mezi ligovými střelci skončil s 21 góly za dvojicí Diego Forlán, Samuel Eto'o. Ve svém týmu byl s devíti ligovými asistencemi nejlepším nahrávačem.[70] Podle časopisu France Football byl druhým nejvíce vydělávajícím fotbalistou za Beckhamem.[71]

Čtvrtá sezóna (2005–2006)

[editovat | editovat zdroj]

Napravit neúspěchy předešlých dvou let měly příchody v podobě Ronaldových krajanů, útočníků Júlia Baptisty a talentovaného Robinha. Ronaldo se již nemohl spoléhat na souhru s Figem nebo Owenem, kteří patřili mezi odchozí. Vlivem zranění přibylo absencí, ubylo gólů a mužstvu se občasně dokázalo dařit i bez něho.[72] Gólový přínos se snížil na 14 ligových tref, což prohloubilo kritiku především ohledně nadváhy. Mužstvo zestárlo, Ronaldo se blížil 30. roku věku, jehož několik spoluhráčů již dosáhlo. Jedním z nich byl Zidane, pro kterého to byla poslední sezóna.

V úvodním ligovém utkání s Cádizem 28. srpna 2005 pomohl gólem a gólovou asistencí k výhře 2:1.[73] V utkání proti Atlétiku si poranil kotník, dvěma góly však 15. října napomohl výhře 3:0. Real se vrátil na vrchol ligové tabulky prvně od března 2004.[70] Opět potvrdil, že městský rival byl jeho oblíbeným soupeřem, kterému v součtu s angažmá v Barceloně vstřelil do té doby 13 gólů za 10 utkání.[74] Stihl se vyléčit do domácího střetnutí s Barcelonou hraného 19. listopadu, v něm se však nedostával do příležitostí. Hosté zvítězili zásluhou dvougólového Ronaldinha 3:0 a přestříleli domácí v poměru 23:5.[75]

V únoru byl Ronaldo přítomen u nečekané porážky 1:6 s Realem Zaragoza v prvním utkání semifinále domácího poháru.[76] Koncem měsíce rezignoval klubový ředitel Florentino Pérez, který se zasazoval o Ronaldovo nasazování i navzdory přání trenéra, což stálo Luxemburga pozici.[77] Začátkem března byl pro derby s Atlétikem posazen trenérem Juanem Ramónem Lópezem Carou na lavičku náhradníků. Následující zápas se vrátil do základní jedenáctky a měl příležitost po dvou minutách skórovat. Na půdě Arsenalu se remizovalo 0:0 a Real Madrid byl v Lize mistrů vyřazen v osmifinále, poté co první zápas prohrál 0:1.[78] Proti Barceloně 2. dubna vstřelil lobem vyrovnávací gól na 1:1. Dělení bodů znemožnilo stáhnout jedenáctibodový náskok soupeře sedm kol před koncem.[79] O týden později proti Realu Sociedad skóroval ve čtvrtém po sobě jdoucím střetnutí, kvůli zranění však nedohrál a na hřišti se již do konce sezóny neobjevil (avšak světové mistrovství stihl). V této době dosáhl na jubilejní metu 100 gólů ve dresu Realu Madrid.[80] Barcelona titul obhájila, zatímco v Madridu prožívali nejhorší léta bez trofejí od let 1950 až 1953.[67]

Pátá sezóna (2006–2007)

[editovat | editovat zdroj]

Po mistrovství světa podstoupil v červenci 2006 operaci levého kolene. Příchod trenéra Fabia Capella vyvolal spekulace, že se s Ronaldem v Capellových plánech nepočítá. Média přinesla informace o možném útočníkově přestupu do Itálie.[81] Ve hře měly být možnosti výměny do AC Milán za záložníka Kaká nebo do Interu Milán za útočníka Adriana. Capello v útoku nasazoval novou posilu Ruuda van Nistelrooye, podporovaného Raúlem či Antoniem Cassanem, zatímco Ronaldo v úvodu sezóny nenastupoval.

Po boku van Nistelrooye si Brazilec poprvé zahrál v odvetě 4. kola španělského poháru 9. listopadu.[82] Ronaldo vstřelil proti Écija Balompié jeden z posledních gólů za Real a podpořil postupovou výhru 5:1.[83] Proti Athleticu 3. prosince při výhře 2:1 byl vyslán do prvního poločasu a vstřelil gól.[84] Tři dny nato zařídil dvměa trefami remízu na půdě Dynama Kyjev v posledním skupinovém zápase Ligy mistrů, v němž Real prohrával 0:2.[85] V dalším utkání La Ligy 10. prosince podlehl tým Seville znovu s Ronaldem v základní sestavě. Ten měl příležitost gól vstřelit, ovšem nestalo se tak a stejně jako proti Athleticu musel kvůli zranění střídat.[86] Další góly již nepřidal a během zimního přestupového období odešel do AC Milán za 7 milionů eur. Milánský klub nabídl stejně vysoký plat – 6 milionů eur čistého za sezónu – a rovněž smlouvu do léta 2008. Ronaldův odchod tak pomohl uzavřít období Galácticos.[87]

AC Milán (2007–2008)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. ledna 2007 přestupuje za 7,5 milionu Euro + 500 000 Euro na bonusech v případě kvalifikace do LM 2007/08.[88] Jelikož LM hrál za Real Madrid, tak podle nařízení UEFA, které zakazuje hrát v evropských pohárech za dva různé kluby, nemůže klubu Rossoneri pomoci v LM. První utkání odehrál 11. února proti Livornu (2:1).[89] První branku vstřelil již ve druhém utkání 17. února když pomohl k vítězství nad Sienou (4:3).[90] Do konec sezony nastoupil do čtrnácti utkání a vstřelil sedm branek a přispěl k dosažení čtvrté pozice, která zajistila kvalifikaci pro příští ročník LM. I když oficiálně nikdy nevyhrál LM, stal se alespoň oslavujícím spoluhráčem.[91]

V sezoně 2007/08 utrpěl několik zranění, které ho donutily vynechat MS klubů. Do posledního utkání, které odehrál 13. února 2008[92] se ukázal na hřišti jen na šest utkání a vstřelil dvě branky. Po tomhle utkání přišlo další vážné zranění levého kolena a musel jít na operaci. Po operaci se již v mediích psalo o konci kariéry.[93] Dne 30. června 2008 vypršela jeho smlouva s Rossoneri, který se rozhodl ji neobnovit pro následující sezónu. Poprvé ve své kariéře tak brazilský útočník zůstal bez smlouvy.[94]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství světa 1994

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Carlos Alberto Parreira 17letého Ronalda vměstnal do nominace pro mistrovství světa 1994. Fotbalisté jako Romário, Dunga, Zinho, Jorginho a Cafú získali Brazílii historicky čtvrté zlato. Ronaldo se během mistrovství na hřišti neobjevil.[1]

Copa América 1997

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Mário Zagallo Ronalda zahrnul do konečné nominace na turnaj Copa América 1997. V prvním utkání proti Kostarice pomohl dvěma góly k výhře 5:0.[95] Výhry nad Mexikem 3:2 a Kolumbií 2:0 zajistili Brazilcům první místo, ve čtvrtfinále pak čekala Paraguay. Tu Ronaldo pokořil jedinými dvěma góly v onom utkání.[96] Ve finále stanul Ronaldo po boku Edmunda, nikoliv Romária, proti domácí Bolívii, která ještě v průběhu druhého poločasu hrála nerozhodně 1:1. Nejprve Ronaldo a poté Zé Roberto rozhodli o výhře 3:1 a zisku prvního zlata od turnaje Copa América roku 1989.[95]

Konfederační pohár 1997

[editovat | editovat zdroj]

Brazílie se na prosincovém Konfederačním poháru FIFA v Saúdské Arábii v roce 1997 představila s hvězdným útokem Ronaldo–Romário a dokráčela si pro celkové prvenství.[97] Po postupu ze skupiny vsítil Ronaldo v semifinále proti České republice první gól na turnaji. Brazílie vyhrála také díky Romáriovi 2:0 a ve finále se střetla s Austrálií, kterou ve skupinovém utkání neporazila, ono utkání totiž skončilo nerozhodně 0:0. V souboji o prvenství čekali diváci na gól 15 minut, Denílson našel Ronalda a ten otevřel skóre. Ve 27. minutě zvýšil vedení na 2:0 a další gól vstřelil z pokutového kopu.[97] Romário rovněž vstřelil hattrick a Brazílie vyhrála 6:0.[97]

Mistrovství světa 1998

[editovat | editovat zdroj]

Na Mistrovství světa 1998 se Ronaldo ocitl v roli největší hvězdy celého šampionátu pořádaného Francií.[98] Kvůli zranění jej nemohl podporovat Romário,[97] trenér Mário Zagallo tak Ronalda spároval s Bebetem. Po úvodním vítězství 2:1 proti Skotsku se Brazílie postavila Maroku,[99] proti kterému vstřelil Ronaldo svůj první gól na turnaji ještě před 10. minutou po přihrávce Rivalda. Brazílie porazila Maroko 3:0 a zajistila si osmifinále.[100] Na tom nic nezměnila ani prohra s Norskem 1:2, u které byl celých 90 minut rovněž Ronaldo.[101]

Copa América 1999

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo se v roce 1999 zúčastnil již svého třetího turnaje Copa América. Trenér Vanderlei Luxemburgo zde představil útočný trojzubec ve složení Ronaldo, Ronaldinho, Rivaldo, který později uspěl na MS 2002.[102] V úvodním utkání Ronaldo dvěma góly přispěl k vítězství nad Venezuelou 7:0.[103] Ve třetím utkání proti Chile z penalty zajistil první místo s devíti body, Brazílie vyhrála 1:0.[104] Proti Argentině vstřelil vítězný gól na 2:1 a dostal mužstvo do semifinále.[102] Poté, co svěřenci trenéra Luxemburga vyřadili Mexiko góly Amorosa a Rivalda, utkali se v Asunciónu s Uruguayí. Krátce po začátku druhého poločasu navázal na dvougólového Rivalda, zvýšil vedení na 3:0 a toto skóre se již nezměnilo.[102]

Mistrovství světa 2002

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Luiz Felipe Scolari se na mistrovství světa 2002 rozhodl spoléhat na útočnou trojici tří „R“, kterou utvořili Ronaldo, Rivaldo a Ronaldinho. Ačkoli byl Ronaldo po dlouhodobém zranění a Brazílie se v kvalifikace trápila, na světovém šampionátu v Jižní Koreji a v Japonsku získala svoji pátou zlatou medaili.[105] Ronaldo se s osmi góly stal nejlepším střelcem celého turnaje. Více než osm gólů na jednom MS vstřelili pouze čtyři hráči: Just Fontaine (13 gólů), Sándor Kocsis (11), Gerd Müller (10) a Eusébio (9).[105]

V úvodním skupinovém utkání proti Turecku Ronaldo srovnal po gólu Hasana Şaşe na 1:1, když v 50. minutě překonal dobře chytajícího brankáře Rustu Recbera. Po 73 minutách jej vystřídal Luizão, na něhož byl spáchán faul v penaltovém území. Následnou penaltu proměnil Rivaldo a Brazílie tak získala tři body za výhru 2:1. Pro Ronalda to byl první reprezentační gól po takřka třech letech.[106] Podobnou minutáž strávil na trávníku v utkání proti Číně, kterou pomohl porazit jedním gólem a asistencí. Před poločasovou přestávkou byl nedovoleně zastaven, Ronaldinho z následné penalty zvýšil vedení na 3:0. Konečný výsledek 4:0 se urodil v 54. minutě, to na gól Ronaldovi nahrál Cafú.[107] Ve třetím utkání proti Kostarice si dal Luis Marín vlastní gól, následně navýšil vedení na 2:0 Ronaldo. Ve druhé půli mířil sám na brankáře Ericka Lonnise, ale nepřekonal jej. Utkání odehrál Ronaldo celé, Brazílie nakonec vyhrála 5:2.[108] V osmifinále proti Belgii se Ronaldo dlouho nedokázal prosadit, svůj pátý gól na turnaji nakonec přece vstřelil, a to v 86. minutě. Zpečetil tak výhru 2:0 poté, co se v průběhu druhého poločasu prosadil Rivaldo.[109] Ve čtvrtfinále proti Anglii se brazilská ofenzíva prosazovala s obtížemi, naopak anglický forvard Michael Owen se gólově prosadil už během 30 minut. Brazílie ale otočila na 2:1 a udržela vedení i v 10 lidech poté, co byl vyloučen Ronaldinho.[110] Semifinálový souboj znovu proti Turecku rozhodl Ronaldo jediným gólem utkání ve 49. minutě, v 68. minutě ho vystřídal Luizão.[111] Turecké defenzívě však dělal větší starosti spíše Rivaldo.[112] Ve finále čelil Ronaldo reprezentaci Německa a nejlepšímu brankáři turnaje Oliveru Kahnovi, jenž na šampionátu kapituloval jen jednou. Během úvodních 45 minut přesně nezakončil, ale v 67. minutě využil ojedinělé chyby Kahna a poslal vlastní mužstvo do vedení. Druhý a zároveň poslední finálový gól dostal za Kahnovy záda v 79. minutě a získal tak druhou zlatou medaili z mistrovství světa v kariéře.[113]

Mistrovství světa 2006

[editovat | editovat zdroj]
Malba Ronalda na mistrovství světa v Německu v roce 2006

Trenér Parreira měl pro mistrovství světa 2006 v útoku k dispozici nejen Ronalda, ale též Ronaldinha, Kaká, Robinha nebo Adriana. Přes pochybnosti ohledně jeho zdravotního stavu nastoupil Ronaldo proti Chorvatsku v základu vedle Adriana při výhře 1:0. Úvodní utkání se mu úplně nepovedlo, nedokázal se zapojit do dění a až po 55 minutách poprvé střelecky ohrozil gólmana Pletikosu. Po 69 minutách jej vystřídal Robinho.[114][115] Proti Austrálii nastoupila Brazílie v totožném složení, kdy dvojici útočníků ofenzivně podporovali ještě Kaká a Ronaldinho. Obrana „Socceroos“ dělala brazilským hvězdám problémy, Ronaldo navíc obdržel poněkud zbytečnou žlutou kartu, když po odpískání ofsajdu vstřelil míč do soupeřovy branky. Několik minut do druhé půle však nahrál Adrianovi na první gól. Později jej opět střídal Robinho, Brazílie díky závěrečnému gólu vyhrála 2:0 a zajistila si postup do osmifinále.[116] Třetí utkání proti Japonsku hrálo obměněné mužstvo, Ronaldo ale odehrál celých 90 minut. Vyrovnáním na 1:1 překonal počet Pelého gólů na světovém mistrovství a gólem na konečných 4:1 v 81. minutě dorovnal německého útočníka Gerda Müllera, do té doby historicky nejlepšího střelce mistrovství. Mimo jiné byl vyhlášen mužem zápasu podle FIFA.[117] Proti Ghaně skóroval už po pěti minutách a definitivně překonal Gerda Müllera. Znovu odehrál celé utkání, které Brazílie vyhrála 3:0.[118] Podobně jako v roce 1998 zastavila Brazílii Francie, tentokráte už ve čtvrtfinále. Evropské mužstvo vyhrálo 1:0 a zatímco Ronaldo nenašel recept na gólmana Fabiena Bartheze, Thierry Henry překonal Didu.[119] Nakonec obdržel Bronzovou kopačku FIFA pro třetího nejlepšího střelce turnaje.[120]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Narodil se v Bentu Ribeiru, chudém předměstí Rio de Janeira. Jméno dostal po doktoru Ronaldu Valentem, který asistoval jeho matce při třetím porodu. Starší bratr Nelinho a sestra Lone mu však častěji říkali přezdívkou Dadado.[121]

Již v sedmnácti letech byl srovnáván s králem fotbalu Pelém a byl také nominován na Mistrovství světa v USA, kde však nenastoupil. O čtyři roky později ve Francii nastřílel celkem 4 góly. Ovšem den před finálovým utkáním měl záhadný kolaps. Do zápasu sice nastoupil ale byl jenom stín nejlepšího hráče světa. Brazílie bez jeho schopnosti zkrátka prohrála. V roce 2002 v Japonsku a Koreji se stal s osmi brankami nejlepším střelcem, přičemž ve finále dvakrát překonal na turnaji dosud pouze jednou kapitulujícího německého brankáře Olivera Kahna. Na mistrovství světa 2006 vstřelil celkem tři góly, což mu zajistilo překonání rekordu Gerda Müllera a s celkově patnácti vstřelenými brankami se stal nejlepším střelcem MS všech dob. V roce 2011 ukončil svou bohatou a dlouhou kariéru.

Hráčská charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Ronaldo, přezdívaný O Fenômeno („Fenomén“), je považován za jednoho z nejlepších útočníků historie.[122] Byl gólově produktivní, v řadě sezón obdržel ocenění pro nejlepšího střelce, případně byl umístěn za nimi. To se podařilo v prestižních evropských soutěžích, od Nizozemska po Španělsko, v regionální lize v rodné Brazílii a i na mistrovství světa. Na vrcholu sil vynikal rychlostí, pohyblivostí, silou a výbušností,[122] obecně pak driblinkem, technikou a klidem v zakončení. Dovednější byl ve výpadech do soupeřova pokutového území, spíše než v kombinacích. Prosazoval se individuálními akcemi a jako útočník dokázal být efektivní – potřeboval méně střel, proto aby skóroval.[122] Je pravákem, kopat však uměl zdatně oběma nohama. Slabší byl ve hře hlavou a jeho slabinou byla dlouhodobá zranění.

Rob Smyth z Guardianu napsal: „Byli dva Ronaldové: ten, který se vrátil po dlouhém zranění v roce 2002 byl skvělý zakončovatel, ale ten z 90. let byl skvělý ve všem.“[122] Dále napsal, že na vrcholu svých sil – ve dresech PSV, Barcelony a Interu Milán – byl Ronaldo zřejmě nejnebezpečnějším útočníkem, jakého svět kdy viděl.[122] Rob Smyth popsal Ronalda jako křídelního útočníka hrajícího uprostřed. Obránce Marcel Desailly prohlásil: „Nikdy jsem žádného hráče neviděl předvést tak přesnou kontrolu balónu v tak velké rychlosti.“[122]

Přestupy

[editovat | editovat zdroj]

[123]

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
SoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólyZápasyGóly
1993 Cruzeiro ES CM+Série A2+140+12BP00SL+RS4+18+02120
1994 CM1822-00PO822624
1994/95 PSV Eindhoven Eredivisie3330NP12UEFA233635
1995/96 Eredivisie1312NP31UEFA562119
1996/97 FC Barcelona Primera División3734ŠP+ŠS4+16+2PVP754947
1997/98 FC Inter Milán Serie A3225IP46UEFA1164734
1998/99 Serie A1914IP30LM612815
1999/00 Serie A73IP10-0083
2000/01 Serie A00IP+IS0+00LM+UEFA0+0000
2001/02 Serie A107IP10UEFA50167
2002/03 Real Madrid Primera División3123ŠP10LM+ES+IP11+0+16+0+14430
2003/04 Primera División3224ŠP+ŠS5+22+1LM944831
2004/05 Primera División3421ŠP10LM1034524
2005/06 Primera División2314ŠP21LM202715
2006/07 Primera División71ŠP21LM42134
2007 AC Milán Serie A147IP00-00147
2007/08 Serie A62IP00LM+ES+MSK0+0+0062
2009 SC Corinthians Paulista CP+Série A10+208+12BP83-003823
2010 CP+Série A9+113+6-00PO732712
2011 CP20-00PO2040
Celkově 384280-3922-9550518352

Reprezentační statistika

[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnajeDatumSoupeřOdehraných minutVstřelené brankyVýsledek
Brazílie Brazílie 1994 Zlatá medaile Nehrál žádné utkání
1995 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 7. 7.Ekvádor Ekvádor501:0[124]
1997 Zlatá medaile 1 zápas ve skupině 13. 6.Kostarika Kostarika9025:0[125]
2 zápas ve skupině 18. 6.Mexiko Mexiko9003:2[126]
3 zápas ve skupině 19. 6.Kolumbie Kolumbie5902:0[127]
Čtvrtfinále 22. 6.Paraguay Paraguay9022:0[128]
Semifinále 26. 6.Peru Peru5807:0[129]
Finále 29. 6.Bolívie Bolívie9013:1[130]
1998 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 10. 6.Skotsko Skotsko9002:1[131]
2 zápas ve skupině 16. 6.Maroko Maroko9013:0[132]
3 zápas ve skupině 23. 6.Norsko Norsko9001:2[133]
Osmifinále 27. 6.Chile Chile9024:1[134]
Čtvrtfinále 3. 7.Dánsko Dánsko9003:2[135]
Semifinále 7. 7.Nizozemsko Nizozemsko12011:1 (4:2 na pen)[136]
Finále 12. 7.Francie Francie9000:3[137]
1999 Zlatá medaile 1 zápas ve skupině 30. 6.Venezuela Venezuela9027:0[138]
2 zápas ve skupině 3. 7.Mexiko Mexiko9002:1[139]
3 zápas ve skupině 6. 7.Chile Chile9011:0[140]
Čtvrtfinále 11. 7.Argentina Argentina9012:1[141]
Semifinále 14. 7.Mexiko Mexiko7502:0[142]
Finále 18. 7.Uruguay Uruguay9013:0[143]
2002 Zlatá medaile 1. zápas ve skupině 3. 6.Turecko Turecko7312:1[144]
2. zápas ve skupině 8. 6.Čína Čína7214:0[145]
3. zápas ve skupině 13. 6.Kostarika Kostarika9025:2[146]
Osmifinále 17. 6.Belgie Belgie9012:0[147]
Čtvrtfinále 21. 6.Anglie Anglie7002:1[148]
Semifinále 26. 6.Turecko Turecko6811:0[149]
Finále 30. 6.Německo Německo9022:0[150]
2006 1 zápas ve skupině 13. 6.Chorvatsko Chorvatsko6901:0[151]
2 zápas ve skupině 18. 6.Austrálie Austrálie7202:0[152]
3 zápas ve skupině 22. 6.Japonsko Japonsko9024:1[153]
Osmifinále 27. 6.Ghana Ghana9013:0[154]
Čtvrtfinále 1. 7.Francie Francie9000:1[155]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 HERRERA, Luis. Ronaldo: The Phenomenon's Top 10 Moments. Bleacher Report [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ Brazilec Ronaldo už je majitelem Realu Valladolid. Sport.cz [online]. 2018-09-03 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  3. ↑ Brazil's Ronaldo confirms retirement. The Irish Times [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
  4. 1 2 THE BEST FIFA FOOTBALL AWARDS™ [online]. FIFA.com [cit. 2020-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-10. (anglicky)
  5. ↑ BEUKER, John. Netherlands - Eredivisie Top Scorers [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2026-07-10 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 Spain - List of Topscorers ("Pichichi") 1929-2018 [online]. RSSSF, rev. 2019-06-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ MAMRUD, Roberto. Brazil - Record International Players [online]. RSSSF, rev. 2026-01-21 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  8. 1 2 3 ALVES, Marcus. O Fenomeno had every quality a striker could want. Only injuries and fitness could stop him. FourFourTwo.com [online]. 2017-07-27 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  9. 1 2 3 4 5 6 KELLY, James. RONALDO: THE PSV DIARIES. These Football Times [online]. 2019-03-05 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ Spielbericht: 1094152 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  11. ↑ Spielbericht: 1093885 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  12. ↑ Spielbericht: 1093958 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  13. ↑ Spielbericht: 2219561 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  14. ↑ BRIGGS, Michael. Barca bank on Ronaldo. Independant [online]. 1997-03-16 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  15. 1 2 CARMICHAEL, Charlie. RONALDO AND THE GAME THAT SUMMED UP HIS GREATEST INDIVIDUAL SEASON. These Football Times [online]. 2018-11-27 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ Spielbericht: 2424031 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  17. ↑ HERRERA, Luis. Ronaldo: The Phenomenon's Top 10 Moments. Bleacher Report [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ INTER MILAN SIGNS BRAZILIAN RONALDO. Washington Post [online]. 1997-06-22 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ Spielbericht: 2214519 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
  20. 1 2 3 4 5 NEWMAN, Blair. THE HEARTBREAK OF RONALDO AT INTERNAZIONALE. These Football Times [online]. 2018-09-18 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ FITZGERALD, Nick. WHY THE 1990S SHOULD’VE BELONGED TO A STAR-STUDDED INTERNAZIONALE. These Football Times [online]. 2019-10-23 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ Spielbericht: 2211372 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
  23. ↑ Spielbericht: 2428142 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
  24. ↑ Ronaldo returns as Inter thrash Enyimba. BBC Sport [online]. 2001-08-09 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ Inter return for Ronaldo. The Telegraph [online]. 2001-09-19 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ Real swoop for Ronaldo. BBC [online]. 2002-09-01 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Real Madrid acquires Ronaldo. ESPN [online]. 2002-09-01 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  28. 1 2 KIRKLAND, Alex. Real Madrid's 'Galacticos': 10 key moments of era that brought Figo, Zidane, Ronaldo and Beckham to the Bernabeu. ESPN [online]. 2021-03-03 [cit. 2026-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ LOWE, Sid. Ronaldo scores on his first date. The Guardian [online]. 2002-10-07 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ UN BATACAZO MAGNIFICO. ESPN Deportes [online]. 2002-10-31 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  31. ↑ Bayern go clear. BBC [online]. 2002-11-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ Llegó el día que él y la pelota deseaban. ESPN Deportes [online]. 2002-12-03 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  33. ↑ Ronaldo rescues Real. BBC [online]. 2003-02-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  34. ↑ MCCARRA, Kevin. Real take their cue from Raul. The Guardian [online]. 2003-03-13 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ MCCARRA, Kevin. United hopes hang by a thread. The Guardian [online]. 2003-04-09 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  36. 1 2 3 TEJWANI, Karan. THE NIGHT RONALDO SILENCED A RAUCOUS OLD TRAFFORD WITH A HAT-TRICK OF SUBLIME QUALITY. These Football Times [online]. 2018-11-30 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  37. ↑ Manchester United 1:3 Real Madrid [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
  38. ↑ GLENDENNING, Barry. Real Madrid 2 - 1 Juventus. The Guardian [online]. 2003-05-06 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  39. ↑ Ronaldo hizo su sexto 'hat trick' con un equipo español. AS [online]. 2003-04-24 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  40. ↑ TORRES, Diego. La fiesta de Ronaldo. El País [online]. 2003-06-17 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  41. ↑ SEGUROLA, Santiago. El Fenómeno corona su año mágico. El País [online]. 2003-06-23 [cit. 2026-07-15]. Dostupné online. (španělsky)
  42. ↑ Globetrotters Real back at base after Asian tour. Sports Illustrated [online]. 2006-08-11 [cit. 2026-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  43. ↑ TORRES, Diego. "¿Por qué se meten con Raúl?". El País [online]. 2006-09-17 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  44. 1 2 3 4 TORRES, Diego. Cerca del mejor Ronaldo. El País [online]. 2004-01-20 [cit. 2026-07-15]. Dostupné online. (španělsky)
  45. ↑ 21st anniversary of club's 7th Spanish Super Cup [online]. Real Madrid, 2024-08-27 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  46. ↑ Beckham makes early impact. BBC Sport [online]. 2003-08-30 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ MURRAY, Scott. Real Madrid 4 - 2 Olympique de Marseille. The Guardian [online]. 2003-09-16 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  48. ↑ Quickfire Ronaldo proves Real hero. CNN [online]. 2003-12-03 [cit. 2026-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  49. 1 2 DEL RÍO, Joel. The 7 moments that made Ronaldo Nazario a Real Madrid legend. Marca [online]. 2016-08-24 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  50. ↑ Ronaldo finally proves consistency. CNN [online]. 2003-12-15 [cit. 2026-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  51. ↑ THOMAS, Russell. Zizou la-la Zidane is world No1. The Guardian [online]. 2003-12-16 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  52. ↑ Ronaldo strikes new deal. UEFA.com [online]. 2004-03-02 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  53. ↑ Ronaldo return cheers Madrid. UEFA.com [online]. 2004-03-23 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  54. ↑ Real Madrid 4-2 Monaco. BBC Sport [online]. 2004-03-24 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ WALKER, Michel. Ronaldo crowns Real comeback. The Guardian [online]. 2004-03-25 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  56. ↑ ADAM, Bate. How Real Madrid's Galacticos of David Beckham and Ronaldo lost La Liga to Rafa Benitez's Valencia in 2004. Sky Sports [online]. 2024-03-21 [cit. 2026-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ LOWE, Sid. It's the Sids 2004!. The Guardian [online]. 2004-06-01 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  58. ↑ RCD Mallorca 0:1 Real Madrid [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-09]. Dostupné online.
  59. ↑ Beckham benched as Real slump again. ABC News [online]. 2004-09-18 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  60. ↑ Real Madrid 6:1 Albacete Balompié [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-13]. Dostupné online.
  61. ↑ Real Madrid 5:0 Levante UD [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-13]. Dostupné online.
  62. ↑ EWART, Will. Eto'o fells Real blunderers. The Guardian [online]. 2004-11-21 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  63. ↑ Bomb threat at Bernabeu stadium. BBC Sport [online]. 2004-12-12 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  64. ↑ MORENILLA, Juan. El delantero rompe su sequía ante su rival preferido. El País [online]. 2005-03-06 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  65. ↑ INGLE, Sean. Capello prepares to take high-risk gamble - Del Piero or bust. The Guardian [online]. 2005-03-09 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  66. ↑ Juventus 2-0 Real Madrid. BBC Sport [online]. 2005-03-09 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  67. 1 2 LOWE, Sid. Galactic era that began in triumph ends in disarray. The Guardian [online]. 2006-02-28 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
  68. ↑ Real 4-2 Barcelona. BBC Sport [online]. 2005-04-10 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  69. ↑ LA LIGA - SOUHRN 2004/05. Eurofotbal.cz [online]. 2005-06-22 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online.
  70. 1 2 TORRES, Diego. La conexión telepática. El País [online]. 2005-10-17 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  71. ↑ Beckham tops salary list. The Independent [online]. 2005-05-04 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
  72. ↑ TORRES, Diego. La paradoja del goleador. El País [online]. 2006-02-04 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  73. ↑ Cádiz CF 1:2 Real Madrid [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-10]. Dostupné online.
  74. ↑ Juan José Mateo Ruiz-Gálvez. El Atlético, víctima preferida de Ronaldo: 13 tantos. El País [online]. 2005-10-15 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  75. ↑ TALBOT, Simon. Curse of Ronaldinho and Eto'o strikes to leave Madrid stars licking their wounds. The Guardian [online]. 2005-11-21 [cit. 2026-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
  76. ↑ Real Zaragoza 6:1 Real Madrid [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-10]. Dostupné online.
  77. ↑ LABARGA, Nacho. Vanderlei Luxemburgo explains the truth behind his Real Madrid exit: Ronaldo substitute, Perez meeting.... Marca [online]. 2022-01-29 [cit. 2026-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
  78. ↑ Arsenal 0-0 Real Madrid (agg 1-0). BBC Sport [online]. 2006-03-08 [cit. 2026-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
  79. ↑ Barcelona 1-1 Real Madrid. BBC Sport [online]. 2006-04-01 [cit. 2026-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
  80. ↑ BORASTEROS, Daniel. El Madrid se juega la segunda plaza de la Liga sin Ronaldo. El País [online]. 2006-04-11 [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
  81. ↑ TORRES, Diego. Capello mima a Ronaldo. El País [online]. 2006-09-20 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (španělsky)
  82. ↑ TORRES, Diego. Capello apuesta por Ronaldo y Van Nistelrooy ante el Écija. El País [online]. 2006-11-09 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (španělsky)
  83. ↑ Real Madrid 5:1 Écija Balompié [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-14]. Dostupné online.
  84. ↑ BESA, Ramon. Infalibles Ronaldo y Tamudo. El País [online]. 2006-12-04 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (španělsky)
  85. ↑ Dynamo Kyiv 2:2 Real Madrid [online]. Transfermarkt [cit. 2026-07-14]. Dostupné online.
  86. ↑ Santiago Fernández Fuertes. Vamos hacia adelante. El País [online]. 2006-12-10 [cit. 2026-17-14]. Dostupné online. (španělsky)
  87. ↑ TORRES, Diego; GIOVIO, Eleonora. Capello acaba con la 'galaxia'. El País [online]. 2007-01-26 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (španělsky)
  88. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/108065-kanonyr-ronaldo-definitivne-prestoupil-do-ac-milan.html
  89. ↑ https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/65396
  90. ↑ https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/65410
  91. ↑ https://www.gettyimages.com/detail/news-photo/milan-players-including-ronaldo-dida-kaka-and-cafu-news-photo/535149270
  92. ↑ https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/84063
  93. ↑ https://sport.aktualne.cz/fotbal/ac-milan-v-soku-ronaldovi-hrozi-konec-kariery/r~i:article:521330/
  94. ↑ https://www.eurofotbal.cz/clanky/ronaldo-je-bez-smlouvy-od-ac-milan-cekal-vice-57999/
  95. 1 2 CARROLL, Jack. Ronaldo, nightclubs and my summer at the 1997 Copa América. The Guardian [online]. 2017-06-14 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  96. ↑ Spielbericht: 3041980 (Brazil 2:0 Paraguay) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
  97. 1 2 3 4 SHARP, Will. The dream of Ronaldo and Romário. These Football Times [online]. 2018-08-29 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  98. ↑ STEINBERG, Jacob. World Cup stunning moments: Ronaldo falters as France win. The Guardian [online]. 2018-05-08 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  99. ↑ SOUTHWICK, Andrew. Craig Brown: Manager feared Scotland would be humiliated v Brazil at 1998 World Cup. BBC [online]. 2018-06-11 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  100. ↑ Ronaldo, the goal that started it all. FIFA.com [online]. 2013-06-13 [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky)
  101. ↑ Spielbericht: 936691 (Brazil 1:2 Norway) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-15]. Dostupné online.
  102. 1 2 3 PETERS, Jerrad. 20 Stunning Copa America Goals. Bleacher Report [online]. 2015-06-09 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  103. ↑ Brazil 7:0 Venezuela [online]. World Football [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  104. ↑ Brazil 1:0 Chile [online]. World Football [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  105. 1 2 Scolari’s Seleção of '02 in numbers [online]. FIFA.com, 2018-01-02 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  106. ↑ Staff and agencies. Brazil 2 - 1 Turkey. The Guardian [online]. 2002-06-03 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  107. ↑ Brazil smash China. BBC [online]. 2002-06-08 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  108. ↑ Brazil dump out Costa Rica. BBC [online]. 2002-06-13 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  109. ↑ GLENDENNING, Barry. Brazil 2 - 0 Belgium. The Guardian [online]. 2002-06-17 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  110. ↑ INGLE, Sean. Brazil stroll past limp England. The Guardian [online]. 2002-06-21 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  111. ↑ Brazil stride into final. BBC [online]. 2002-06-26 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  112. ↑ Brazil-Turkey player ratings. BBC [online]. 2002-06-26 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  113. ↑ Brazil crowned world champions. BBC [online]. 2002-06-30 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  114. ↑ Ronaldo fit for Brazil Cup opener. BBC [online]. 2006-06-06 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  115. ↑ Brazil 1-0 Croatia. BBC [online]. 2006-06-13 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  116. ↑ Brazil 2-0 Australia. BBC [online]. 2006-06-18 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  117. ↑ Japan 1-4 Brazil. BBC [online]. 2006-06-22 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  118. ↑ BRAZIL 3-0 GHANA. FIFA.com [online]. 2006-06-27 [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky)
  119. ↑ Brazil 0-1 France. BBC [online]. 2006-07-01 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  120. ↑ 2006 FIFA World Cup Official FIFA Awards: Zidane wins adidas Golden Ball award. FIFA.com [online]. 2006-07-10 [cit. 2020-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-06. (anglicky)
  121. ↑ Ronaldo to the rescue. The Irish Times [online]. 1997-08-30 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
  122. 1 2 3 4 5 6 SMYTH, Rob. Ronaldo at 40: Il Fenomeno’s legacy as greatest ever No9, despite dodgy knees. The Guardian [online]. 2016-09-17 [cit. 2026-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
  123. ↑ https://www.transfermarkt.de/ronaldo/profil/spieler/3140
  124. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041998
  125. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041972
  126. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041974
  127. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041976
  128. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041980
  129. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041982
  130. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041984
  131. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936658
  132. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936675
  133. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936691
  134. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936706
  135. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936715
  136. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936718
  137. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936721
  138. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041930
  139. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042207
  140. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041934
  141. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041944
  142. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041946
  143. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3041948
  144. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987519
  145. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987535
  146. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987551
  147. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987568
  148. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987571
  149. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987576
  150. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987578
  151. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/46384
  152. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/49324
  153. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/49338
  154. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/53480
  155. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/53487
  156. ↑ Topscorers Eredivisie 1994-1995 Archivováno 12. 4. 2012 na Wayback Machine., Eredivisielive.nl (nizozemsky)
  157. ↑ European Golden Shoe (anglicky)
  158. ↑ Golden Boot ("Soulier d'Or") Awards, RSSSF.com (anglicky)
  159. ↑ UEFA Club Footballer of the Year, UEFA.com, citováno 30. 8. 2014 (anglicky)
  160. ↑ Team of the Year 2002. UEFA.com [online]. 2003-02-03 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ronaldo – ocenění
Držitelé ocenění Zlatý míč
V letech 2010–2015 sloučeno do ankety Zlatý míč FIFA
Umístění českých fotbalistů v anketě Zlatý míč
Fotbalista roku (FIFA) podle roků
Fotbalista roku (FIFA)

1991 Lothar Matthäus • 1992 Marco van Basten • 1993 Roberto Baggio • 1994 Romário • 1995 George Weah • 1996 Ronaldo • 1997 Ronaldo • 1998 Zinédine Zidane • 1999 Rivaldo • 2000 Zinédine Zidane • 2001 Luís Figo • 2002 Ronaldo • 2003 Zinédine Zidane • 2004 Ronaldinho • 2005 Ronaldinho • 2006 Fabio Cannavaro • 2007 Kaká • 2008 Cristiano Ronaldo • 2009 Lionel Messi
Zlatý míč FIFA
Nejlepší fotbalista FIFA

2016: Cristiano Ronaldo • 2017: Cristiano Ronaldo • 2018: Luka Modrić • 2019: Lionel Messi • 2020: Robert Lewandowski • 2021: Robert Lewandowski • 2022: Lionel Messi • 2023: Lionel Messi • 2024: Vinícius Júnior
Zlatá kopačka

1968 Eusébio • 1969 Petar Žekov • 1970 Gerd Müller • 1971 Josip Skoblar • 1972 Gerd Müller • 1973 Eusébio • 1974 Héctor Yazalde • 1975 Dudu Georgescu • 1976 Sotiris Kaiafas • 1977 Dudu Georgescu • 1978 Hans Krankl • 1979 Kees Kist • 1980 Erwin Vandenbergh • 1981 Georgi Slavkov • 1982 Wim Kieft • 1983 Fernando Gomes • 1984 Ian Rush • 1985 Fernando Gomes • 1986 Marco van Basten • 1987 Rodion Cămătaru/Toni Polster • 1988 Tanju Çolak • 1989 Dorin Mateuț • 1990 Hugo Sánchez a Christo Stoičkov • 1991 Darko Pančev • 1997 Ronaldo • 1998 Nikos Machlas • 1999 Mário Jardel • 2000 Kevin Phillips • 2001 Henrik Larsson • 2002 Mário Jardel • 2003 Roy Makaay • 2004 Thierry Henry • 2005 Diego Forlán a Thierry Henry • 2006 Luca Toni • 2007 Francesco Totti • 2008 Cristiano Ronaldo • 2009 Diego Forlán • 2010 Lionel Messi • 2011 Cristiano Ronaldo • 2012 Lionel Messi • 2013 Lionel Messi • 2014 Cristiano Ronaldo / Luis Suárez • 2015 Cristiano Ronaldo • 2016 Luis Suárez • 2017 Lionel Messi • 2018 Lionel Messi • 2019 Lionel Messi • 2020 Ciro Immobile • 2021 Robert Lewandowski • 2022 Robert Lewandowski • 2023 Erling Haaland • 2024 Kane • 2025 Mbappé
Nejlepší střelci španělské fotbalové ligy
Nejlepší střelci Eredivisie *

1956/57: Coen Dillen (43) • 1957/58: Leo Canjels (32) • 1958/59: Leo Canjels (33) • 1959/60: Henk Groot (37) • 1960/61: Henk Groot (41) • 1961/62: Dick Tol (27) • 1962/63: Pierre Kerkhoffs (22) • 1963/64: Frans Geurtsen (28) • 1964/65: Frans Geurtsen (23) • 1965/66: Willy van der Kuijlen a Piet Kruiver (23) • 1966/67: Johan Cruijff (33) • 1967/68: Ove Kindvall (28) • 1968/69: Ove Kindvall a Dick van Dijk (30) • 1969/70: Willy van der Kuijlen (26) • 1970/71: Ove Kindvall (24) • 1971/72: Johan Cruijff (25) • 1972/73: Cas Janssens a Willy Brokamp (18) • 1973/74: Willy van der Kuijlen (27) • 1974/75: Ruud Geels (30) • 1975/76: Ruud Geels (29) • 1976/77: Ruud Geels (34) • 1977/78: Ruud Geels (30) • 1978/79: Kees Kist (34) • 1979/80: Kees Kist (27) • 1980/81: Ruud Geels (22) • 1981/82: Wim Kieft (32) • 1982/83: Peter Houtman (30) • 1983/84: Marco van Basten (28) • 1984/85: Marco van Basten (22) • 1985/86: Marco van Basten (37) • 1986/87: Marco van Basten (31) • 1987/88: Wim Kieft (29) • 1988/89: Romário (19) • 1989/90: Romário (23) • 1990/91: Romário a Dennis Bergkamp (25) • 1991/92: Dennis Bergkamp (24) • 1992/93: Dennis Bergkamp (26) • 1993/94: Jari Litmanen (26) • 1994/95: Ronaldo (30) • 1995/96: Luc Nilis (21) • 1996/97: Luc Nilis (21) • 1997/98: Nikos Machlas (34) • 1998/99: Ruud van Nistelrooy (31) • 1999/00: Ruud van Nistelrooy (29) • 2000/01: Mateja Kežman (24) • 2001/02: Pierre van Hooijdonk (24) • 2002/03: Mateja Kežman (35) • 2003/04: Mateja Kežman (31) • 2004/05: Dirk Kuijt (29) • 2005/06: Klaas-Jan Huntelaar (33) • 2006/07: Afonso Alves (34) • 2007/08: Klaas-Jan Huntelaar (33) • 2008/09: Mounir El Hamdaoui (23) • 2009/10: Luis Suárez (35) • 2010/11: Björn Vleminckx (23) • 2011/12: Bas Dost (32) • 2012/13: Wilfried Bony (31) • 2013/14: Alfreð Finnbogason (29) • 2014/15: Memphis Depay (22) • 2015/16: Vincent Janssen (27) • 2016/17: Nicolai Jørgensen (21) • 2017/18: Alireza Jahanbakhsh (21) • 2018/19: Luuk de Jong a Dušan Tadić (28) • 2019/20: Steven Berghuis a Cyriel Dessers (15) • 2020/21: Giorgos Giakoumakis (26) • 2021/22: Sébastien Haller (21) • 2022/23: Xavi Simons a Anastasios Douvikas (19) • 2023/24: Luuk de Jong a Vangelis Pavlidis (29) • 2024/25: Sem Steijn (24)
* v závorce je uveden počet gólů nejlepších střelců
Držitelé ceny Bravo

1978: Case • 1979: Birtles • 1980: H. Müller • 1981: Wark • 1982: Shaw • 1983: Bonini • 1984: Righetti • 1985: Butragueño • 1986: Butragueño • 1987: van Basten • 1988: Ohana • 1989: Maldini • 1990: Baggio • 1991: Prosinečki • 1992: Guardiola • 1993: Giggs • 1994: Panucci • 1995: Kluivert • 1996: Del Piero • 1997: Ronaldo • 1998: Ronaldo • 1999: Buffon • 2000: Casillas • 2001: Hargreaves • 2002: Metzelder • 2003: Rooney • 2004: C. Ronaldo • 2005: Robben • 2006: Fàbregas • 2007: Messi • 2008: Benzema • 2009: Busquets • 2010: T. Müller • 2011: Hazard • 2012: Verratti • 2013: Isco • 2014: Pogba • 2015: Berardi
Ronaldo – reprezentace
Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 1996
Nigérie Nigérie Zlatá medaile
Argentina Argentina Stříbrná medaile
Brazílie Brazílie Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1994
Brazílie Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Švédsko Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1998
Francie Zlatá medaile
Brazílie Stříbrná medaile
Chorvatsko Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2002
Brazílie Zlatá medaile
Německo Stříbrná medaile
Turecko Bronzová medaile
Zlatá medaile Pohár vítězů pohárů 1996/1997 – FC Barcelona Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Konfederační pohár FIFA 1997 – Brazílie Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Pohár UEFA 1997/1998 – Inter Milán Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Copa América 1997 – Brazílie Brazílie Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Copa América 1999 – Brazílie Brazílie Zlatá medaile
Brankář

Dida • Marcos
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Interkontinentální pohár 2002 – Španělsko Real Madrid
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Primera División 2002/2003 – Real Madrid
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Primera División 2006/2007 – Real Madrid
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ronaldo&oldid=26039515“